Posláním muzeí při památnících je chránit důstojnost obětí všech forem vykořisťování a zajistit, vedle tradičního poučení o historii, aby výklad politických událostí inspiroval kritické nezávislé přemýšlení o minulosti.
Proto je načase, aby se muzea při památnících, jako jedinečná forma muzeí současných dějin, dohodla na vzájemné spolupráci na vnitrostátní a mezinárodní úrovni.
Byl již vytvořen organizační rámec pro mezinárodní konsorcium.
Posláním Mezinárodní aliance pro připomínku holokaustu je podporovat instituce připomínající oběti nacismu a podporující uchování historických míst, zdrojů a artefaktů v duchu a smyslu Stockholmské deklarace.
Posláním Mezinárodního výboru muzeí při památnících (IC MEMO) prostřednictvím jeho zapojení do Mezinárodní rady muzeí (ICOM) v duchu všeobecných etických a politických zásad Charty OSN je prosazovat všeobecná lidská a občanská práva a pečlivě uchovávat kulturní bohatství. IC MEMO působí jako zastřešující organizace mnoha rozmanitých muzeí při památnících v Evropě, Africe, Americe a Asii věnovaných obětem státní tyranie.
Charta (přijatá v roce 2012)
Toto je mezinárodní charta muzeí při památnících inspirovaná jak Deklarací lidských práv OSN, tak etickými zásadami ICOM. Obecné zásady připomínání památky v muzeích při památnících jsou tyto:
1. Společná kultura připomínání památky nemůže a nesmí být nařízena výnosem. Vzhledem k velice rozdílným historickým zkušenostem by měla muzea při památnících přijmout koexistenci různých vzpomínkových požadavků cílících na rozmanité způsoby připomínání obětí. Instituce by se měly věnovat spolupráci a nikoliv soupeření, které může vést k boji o dominantní postavení. Pokud by se toto řešení ukázalo být účelným, pak by se společná kultura vzpomínání mohla postupně rozvíjet prostřednictvím mnoha decentralizovaných iniciativ.
2. Pluralistická kultura vzpomínání vyžaduje rovněž sdílený soubor pozitivních hodnot, které již jsou obsaženy ve všeobecné deklaraci lidských a občanských práv.
3. Muzea při památnících jako muzea soudobých dějin připomínají především veřejné zločiny spáchané vůči menšinám. Proto dnešní státy, vlády a místní společenství nesou za muzea při památnících velkou odpovědnost a měly by uchovávat jejich sbírky a zajistit jim co nejvyšší nezávislost na politických nařízeních. Zároveň se muzea při památnících musejí pevněji ukotvit v občanské společnosti a usilovat zejména o integraci menšin.
4. Moderní muzea při památnících jsou muzea soudobých dějin se zvláštní povinností zajišťovat humanitární a občanskou výchovu. Muzea při památnících budou schopna čelit politickým zájmům a lobbistům pouze tehdy, pokud kvalita jejich u práce, infrastruktury a personálu bude vysoká.
5. Základní rozhodování v muzeích při památnících týkající se obsahu, výchovy a designu musí být činěno zejména na základě otevřené, nehierarchické pluralistické diskuse s přeživšími, vědci, pedagogy, lobbisty a zainteresovanými sociálními skupinami. Práce muzeí při památnících je převážně vědecká. Státní instituce a soukromí sponzoři se s tím musejí smířit.
6. Informace o historických událostech šířené na výstavách, v publikacích a vzdělávacích projektech musejí vyvolávat soucit s obětmi jako lidskými bytostmi a skupinami nejvíce postiženými persekucí. Výklad by se měl vyvarovat vzpomínání formou pomsty, nenávisti a zášti mezi jednotlivými skupinami obětí.
7. Historická zkušenost musí být začleněna do historického kontextu bez zlehčování osobního utrpení jednotlivců. Integrace historických událostí musí probíhat na úrovni moderního výzkumu soudobé historie a musí dodržovat vědecké zásady debaty a nejrůznějších hledisek.
8. Je třeba se zabývat i hlediskem pachatelů, kteří tyto zločiny spáchali. Pachatelé by neměli být démonizováni, ale jejich činy by být vysvětlovány spíše z hlediska jejich ideologie, jejich cílů a motivací. To zahrnuje i institucionální a sociální mechanismy a životopisy jednotlivých pachatelů. Schopnost zpochybnit vlastní hledisko rovněž zohledňuje zahrnutí vlastních zločinů a představ o sobě do prezentace těch druhých. Stejným způsobem by mělo být zacházeno se širokými a rozmanitými skupinami přihlížejících.
9. Muzea při památnících situovaná v historicky autentických lokalitách, kde byly zločiny spáchány, skýtají obrovskou příležitost k výuce dějepisu a občanské výchovy, ale jsou zde i velká rizika. Proto musejí muzea při památnících zaměřovat svou výchovnou práci ne tak na shodu na obsahu, ale spíše na všeobecné zásady. To vyžaduje, aby návštěvníci nebyli zahlcováni informacemi či indoktrinováni, aby subjektivní hlediska jednotlivců byla respektována a aby s kontroverzními tématy bylo zacházeno jako s kontroverzními.
10. Muzea při památnících jako muzea soudobých dějin se vždy zabývají kritikou vlastních dějin a musejí ji zahrnout do dějin jejich vlastní kultury vzpomínání. S vědomím stávajících trendů myšlení musejí směřovat své prezentace k soudobé interpretaci minulosti při zakotvení v současných historických událostech.
Dodatek k Mezinárodní chartě muzeí při památnících: kritéria pro přiměřená vzpomínková místa (přijatý v roce 2016)
S vědomím, že pamětní místa se od sebe často v mnoha ohledech významně liší, některá kritéria uvedená v seznamu níže by měla platit pro všechna z nich. Podle Výboru pro genocidu Romů a pracovní skupiny muzeí při památnících a na základě Mezinárodní charty muzeí při památnících (kurzíva) se jedná o následující kritéria přijatá v roce 2012 plenárním zasedáním ITF v Lutychu.
Etická slušnost, uctění památky obětí
Posláním muzeí při památnících je chránit důstojnost obětí všech forem vykořisťování a zajistit, vedle tradičního poučení o historii, aby výklad politických událostí inspiroval kritické nezávislé přemýšlení o minulosti.
Je třeba definovat jasnou odpovědnost za pamětní místo (ze strany místních, krajských a státních úřadů); nezávislost pamětního místa na politické moci
Muzea při památnících jako muzea soudobých dějin připomínají především veřejné zločiny spáchané vůči menšinám. Proto dnešní státy, vlády a místní společenství nesou za muzea při památnících velkou odpovědnost a měly by uchovávat jejich sbírky a zajistit jim co nejvyšší nezávislost na politických nařízeních. Zároveň se muzea při památnících musejí pevněji ukotvit v občanské společnosti a usilovat zejména o integraci menšin.
Moderní muzea při památnících jsou muzea soudobých dějin se zvláštní povinností zajišťovat humanitární a občanskou výchovu. Muzea při památnících budou schopna čelit politickým zájmům a lobbistům pouze tehdy, pokud kvalita jejich u práce, infrastruktury a personálu bude vysoká.
Zapojení svazů obětí do návrhu a obsahu pamětního místa a konzultace s nimi; pluralistické debaty, vědecká práce
Základní rozhodování v muzeích při památnících týkající se obsahu, výchovy a designu musí být činěno zejména na základě otevřené, nehierarchické pluralistické diskuse s přeživšími, vědci, pedagogy, lobbisty a zainteresovanými sociálními skupinami. Práce muzeí při památnících je převážně vědecká. Státní instituce a soukromí sponzoři se s tím musejí smířit.
Vzhledem k rostoucímu věku členů svazů obětí je třeba zvážit průběžné začleňování nových spolků mladších členů občanské společnosti do poradních sborů.
Přiměřené informace přímo v místě
Informace o historických událostech šířené na výstavách, v publikacích a vzdělávacích projektech musejí vyvolávat soucit s obětmi jako lidskými bytostmi a skupinami nejvíce postiženými persekucí. Výklad by se měl vyvarovat vzpomínání formou pomsty, nenávisti a zášti mezi jednotlivými skupinami obětí.
Je třeba se zabývat i hlediskem pachatelů, kteří tyto zločiny spáchali. Pachatelé by neměli být démonizováni, ale jejich činy by být vysvětlovány spíše z hlediska jejich ideologie, jejich cílů a motivací. To zahrnuje i institucionální a sociální mechanismy a životopisy jednotlivých pachatelů. Schopnost zpochybnit vlastní hledisko rovněž zohledňuje zahrnutí vlastních zločinů a představ o sobě do prezentace těch druhých. Stejným způsobem by mělo být zacházeno se širokými a rozmanitými skupinami přihlížejících.
Pedagogické nabídky okruhů s průvodcem, pedagogické materiály a dostatečná dostupnost těchto nabídek/materiálů
Muzea při památnících situovaná v historicky autentických lokalitách, kde byly zločiny spáchány, skýtají obrovskou příležitost k výuce dějepisu a občanské výchovy, ale jsou zde i velká rizika. Proto musejí muzea při památnících zaměřovat svou výchovnou práci ne tak na shodu na obsahu, ale spíše na všeobecné zásady. To vyžaduje, aby návštěvníci nebyli zahlcováni informacemi či indoktrinováni, aby subjektivní hlediska jednotlivců byla respektována a aby s kontroverzními tématy bylo zacházeno jako s kontroverzními.
Je třeba nabízet školení učitelů, aby mohli řádně připravit návštěvy školních tříd a posléze vyhodnotit návštěvu; pedagogické materiály by měly být dostupné na Internetu.
Muzea při památnících by měla rovněž poskytovat vhodné informace a okruhy s průvodci pro stále rostoucí počet individuálních návštěvníků podle oblastní jejich zájmů a podle jejich potřeb; programy by měly být dostupné v různých jazycích.
Je třeba zajistit dobrý přístup (veřejnou dopravou), a pokud možno i bezbariérový přístup
Je nesmírně důležité, aby vzpomínková místa byla dostupná veřejnou dopravou. Je nepřijatelné, aby významná vzpomínková místa byla složitě dostupná, a to pouze vlastními dopravními prostředky. Bezbariérový přístup do lokality by měl mít přednost např. před zákony o ochraně kulturního dědictví.
Zajistit přiměřenou úroveň ochrany památky (přednostně celostátního významu)
Je třeba zajistit přiměřenou úroveň ochrany památky (přednostně celostátního významu) aktivní a účinnou legislativou a uchování, zachování a rozvoj památkové lokality pro současné i budoucí generace.
By signing up to the IHRA newsletter, you agree to our Privacy Policy
